Tento článek vyjadřuje osobní názory a postoje autora, nejedná se o oficiální stanovisko ateliéru Grafický design I.

Na základě četných dotazů posluchačů ohledně licenčních smluv, jejich obsahu a „povinnosti“ jejich uzavírání si v této souvislosti dovoluji uvést mé stručné stanovisko. Problematiku uzavírání licenčních smluv na FUD UJEP bychom přitom mohli rozdělit na dvě hlavní části — tou první je proces uzavírání smluv a druhou pak vlastní znění licenční smlouvy.

Proces uzavírání licenčních smluv

Posluchači jsou k podpisu licenčních smluv obvykle vyzýváni hned během prvních týdnů nebo měsíců po nástupu do prvního ročníku bakalářského, magisterského, resp. doktorského studia. To má vzhledem k „apriorní“ povaze předkládané licenční smlouvy své opodstatnění, neboť právě jen tehdy lze očekávat, že studenti prozatím žádné (školní) dílo chráněné autorským zákonem nevytvořili. Toto období je však zároveň časem, kdy studenti čelí zvýšené administrativní zátěži, ať již ve spojitosti s vlastním zahájením studia, či ve spojitosti s dalšími okolnostmi, jakými jsou zajištění ubytování, změna statutu vzhledem ke státní správě apod. Je též nutno připomenout, že povědomí o autorskoprávních aspektech vlastní tvůrčí činnosti bývá u těchto studentů (a žel nejen u nich) pramalé. Často se též stává, že z okolností, za nichž jsou posluchači k podpisu licenční smlouvy vyzýváni, mohou tito snadno nabýt intenzivního mylného dojmu, že uzavření smlouvy je nezbytným požadavkem pro možnost studia, klasifikace či zdárného ukončení studia — to je dáno jednak autoritou osob fakultu zastupujících a způsobem předkládání smluv, jednak zmíněným množstvím další povinné administrativy. Odhlédneme-li od problematického etického aspektu takového postupu, mohlo by to též z pohledu práva zpochybňovat svobodnou a dobrovolnou vůli posluchače takovou smlouvu uzavřít, což by ve svém důsledku mohlo poukazovat na tzv. zdánlivé právní jednání dle § 551 a násl. Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Lze jistě namítnout, že dle § 60 odst. 1 Zákona č. 121/2000 Sb., Autorský zákon, „škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla (§ 35 odst. 3). Odpírá-li autor takového díla udělit svolení bez závažného důvodu, mohou se tyto osoby domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle u soudu.“ S přihlédnutím k dalším ustanovením týkajících se školního díla (tj. především § 35 a § 60 Autorského zákona) však nelze usuzovat, že by se škola mohla (soudně) domáhat projevu vůle autora uzavřít jakoukoliv licenční smlouvu — takto uzavřená licenční smlouva by měla především řešit užití školního díla nad rámec licence ex lege.

Doporučuji tedy zavedení jasných pravidel pro uzavírání licenčních smluv tak, aby byl posluchač vždy předem a dostatečně seznámen s právními následky uzavření takové licenční smlouvy a též s možností podat vlastní nabídku smlouvy dle § 1740 odst. 2 Občanského zákoníku. Jako vhodná se zde jeví např. forma hromadné přednášky. Jedině tak je možné zodpovědně předpokládat vůli autora k uzavření smlouvy a tedy i existenci (platnost) takového právního jednání.

Znění licenční smlouvy

Nehledě na nevhodný proces uzavírání licenční smlouvy se jako problematické jeví i její vlastní znění. Dlužno podotknout, že k podobě licenční smlouvy jsem tehdejšímu vedení fakulty předal připomínky již před cca deseti lety, dodnes se mi však nedostalo žádné odpovědi. V následujících odstavcích se pokusím ozřejmit, z jakého důvodu znění licenční smlouvy nepovažuji za vhodné.

a) V úvodu smlouvy je uvedeno, že je uzavírána „podle zákona 121/2000 Sb., (…) autorský zákon“. Od platnosti Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. od 1. 1. 2014 je však licenční smlouva upravena nikoliv v Autorském zákoně, ale právě v (novém) Občanském zákoníku (konkrétně § 2358 – § 2389).

b) Dle čl. VI Licenční smlouvy je oprávnění poskytováno jako výhradní. V § 60 odst. 2 však autorský zákon primárně předpokládá licenci nevýhradní. Ačkoliv uzavření výhradní licence ve stejném ustanovení umožňuje, nevidím zde pro exkluzivitu objektivní důvod.

c) Dle čl. VII Licenční smlouvy je nabyvatel (FUD UJEP) oprávněn postoupit licenci třetí osobě a je též oprávněn udělovat podlicence. Domnívám se, že takové oprávnění tvoří nepřiměřený a neodůvodněný zásah do autorova práva aktivně rozhodovat o užití svého díla.

d) Dle čl. VIII Licenční smlouvy je licence poskytována bezúplatně, přičemž „v případě, že nabyvatel užitím konkrétního díla získá finanční hodnotu přesahující finanční vklad nabyvatele do tohoto díla dle přílohy [této] smlouvy, poskytne autorovi odměnu do výše jeho finančního vkladu (…)“. Třebaže bezúplatnost licence je v případě školního díla pochopitelná (netoliko ovšem ve spojitosti s výhradností), podobu finančního vyrovnání v případě zisku školy považuji za nedůstojnou, a to zvláště tehdy, je-li autorovým vkladem především intelektuální, nikoliv finanční přínos. Do značné míry se jedná o ustanovení analogické k § 60 odst. 3 Autorského zákona, kde však zákon předpokládá jako uživatele či poskytovatele licence k užití autora, nikoliv školu. Jsem si vědom, že čl. IX Licenční smlouvy upravuje i „zjevný nepoměr“ zisku nabyvatele k autorské odměně, přesto ovšem nepokládám takovouto úpravu za morálně obhajitelnou, a to opět především s ohledem na výhradnost (bezplatné) licence a tedy nemožnost posluchače–autora užitím díla či poskytnutím licence k užití díla směřovat k jakémukoliv ekonomickému zisku — na rozdíl od školy.

e) Čl. XIV sám o sobě nemůže ani při podpisu smlouvy oběma stranami implikovat existenci právního jednání („platnost smlouvy“). Je zřejmé, že vynucený podpis by jistě nemohl být projevem vůle, ať již by bylo znění podepsané smlouvy jakékoliv.

Závěr

S ohledem na obstojnou zákonnou úpravu školního díla (§ 35 a § 60 Autorského zákona) i zavedenou praxi věcné dohody mezi autory-posluchači a vedoucími ateliérů bych tedy doporučoval zvláštní licenční smlouvy uzavírat nikoliv hromadně na začátku studia, ale až individuálně ad hoc k jednotlivým případům, kdy by měla škola zájem konkrétní dílo autora či spoluautorů užít či jinému poskytnout oprávnění k užití díla. Znění takové licenční smlouvy by již mohlo lépe reflektovat specifičnost každého takového případu, zejména s ohledem na výhradnost licence a spravedlivé rozdělení finančního zisku plynoucího z užití díla, resp. z poskytnutí oprávnění dílo užít třetí osobou.